Mezi pěstiteli, často i znalými, panuje po generace zakořeněné přesvědčení, že pokud zasadíme pecku z ovocného stromu, vyroste nám leda tak „pláňka“, vhodná na přeroubování. Toto jsem slýchal roky a roky, až jsem se pokusil postupně téměř všechny možné ovocné stromy i keře, vypěstované ze semene či pecky, dovézt k plodnosti.
Mezi další nejčastější mýty patří často opakovaný názor, že ovocné stromy ze semen plodí za mnoho let. K tomuto jen dodám, že nejranější nástup od vyklíčení do prvního kvetení byl přesně 12 měsíců, (konkrétně u čínské broskvoně Prunus kansuensis).
Proč je domněnka nekvalitních ovocnanů ze semen v lidech tak zakořeněná? A je na ní vůbec něco pravdy? Tyto otázky si mými pokusy alespoň zčásti pokusíme zodpovědět.
Semenáče nevydělávají
Jedním z možných důvodů, proč máme naučenou myšlenku, že jsou semenáče jako ovocné stromy nepoužitelné, je pouhý fakt, že kdybychom přestali kupovat licencované, ale i nelicencované roubované stromky, přišly by nejen zahradnictví, ale i šlechtitelské stanice a držitelé licencí o ohromný zisk. To pochopitelně asi nikdo nechce, protože šlechtitelé dělají záslužnou práci, která vede k opravdu zajímavým selekcím, odrůdám a kultivarům, díky nimž pak jsou kvalitní i semenáče z těchto selekcí! Není to tedy buď a nebo, ale jde to společně, ruku v ruce.
Gró je v genetice
Při množení výsevem je totiž alfou a omegou genetika, kdy zpravidla platí, že velkoplodé mateční rostliny dají za vznik i velkoplodým potomkům. Do toho se však přidává množství kofaktorů, kdy záleží na sexualitě každé rostliny, zda je samosprašná, cizosprašná, apomiktická či partenokarpická. Ve zkratce, partenokarpická ani apomiktická tvorba plodu není sexuální, samosprašnost a cizosprašnost jsou sexuálními formami reprodukce.
- Samosprašnost značí, že rostlina je schopna přijmout svůj vlastní pyl a taková rostlina zpravidla nese potomstvo, velmi podobné matce.
- Cizosprašná rostlina potřebuje pyl z cizího (geneticky odlišného) jedince stejného druhu, což může způsobit vyšší genetickou variabilitu, což ale pro ovocnáře není nutně špatně.
- Partenokarpická tvorba plodu je zpravidla bezsemenná, zároveň ale nutně nevylučuje, že v případě přítomnosti opylovače k tvorbě semen dojde.
- Apomixie na první pohled připomíná generativní množení, vytvoří se při ní plody i semena, ale ta jsou přesnou, nebo téměř přesnou kopií mateční rostliny. Plod vzniká přeměnou samčích pohlavních buněk květu bez sexuální reprodukce. Apomixie je typická třeba pro pampelišky, ale také třeba Mičurinovy jeřáboaronie, což jsou prakticky všechny aronie, které dnes známe!
Ať už patří daný ovocnan do jakékoliv z těchto kategorií, vždycky má smysl pokusit se jej vypěstovat ze semen. V případě apomixie je to vlastně jako bychom rostlinu klonovali (řízkovali nebo roubovali), ale i v případě cizosprašné rostliny, jako jsou třeba ryngle, je nabíledni, že geneticky kvalitní mateční strom (třeba odr. Oulinská) bude zase opylený dalším geneticky kvalitním, otcovským stromem (např. odr. Ontário). A pokud ne a dojde ke sprášení s něčím méně kvalitním, jako by se to mohlo stát třeba u japonské slivoně (Prunus salicina), opylené divoce se vyskytujícím myrobalánem (Prunus cerasifera), výsledek by byl jistě i tak zajímavý, neboť by se ukázaly jiné výhody takového semenáče. O tom ale až za chvíli.
Možné nevýhody semenáčů
Na rovinu, pokud máte malou zahradu s jasnou vizí a nárokem na konkrétní odrůdy, kdy vyžadujete, aby stromy plodily jasně dané plody s konkrétní barvou, cukernatostí, velikostí a jasným datumem dozrávání, pak pro vás budou klasické roubované stromky volbou číslo jedna. Pokud vám ale nevadí, nebo naopak vám to dokonce přijde vzrušující, až do poslední chvíle přesně nevědět, jaký tvar, jakou barvu a jakou intenzitu chuti bude plod mít, jsou pro vás semenáče to pravé. Buď můžete mít na zahradě už tisíckrát množenou kopii, nebo unikát, který takový na světě třeba není.
Mezi nevýhody může jistě patřit i vzrůst, který je u semenáčů obvykle vyšší, protože jej neovlivňuje žádná podnož a s tím také souvisí fakt, že semenáč na vlastních kořenech má své nevýhody či naopak výhody, pokud jde o preferovaný typ půdy. Semenáč broskvoně tak například není nejvhodnější do velmi zásaditých půd, zatímco naopak semenáč mandloně zase do velmi kyselých a těžkých, ale obecně je v průměrné půdě každý semenáč vitální.
Nejzásadnější nevýhodou semenáče je pochopitelně fakt, že v případě dvoudomé rostliny nevíme dopředu její pohlaví. To se ale týká menší části ovocných rostlin. V tom případě je nutné mít více jedinců a pohlaví si vyselektovat, až se projeví.
Výhody převažují
Pokud jde o výhody semenáčů, tak jako první výhodu já osobně vidím v tom, že je každý strom a keř tak trochu unikát a originál. Ten pocit, když po pár letech od vyklíčení začíná kvést, začínají se nasazovat první plůdky, začíná být zřetelný tvar, později i barva a chuť, aroma… Je to mnohem větší vášeň. Příroda touží, aby její „genová bomba“ v podobě osiva vyklíčila a dala za vznik novému jedinci, a tak dělá všechno proto, aby plod udělala atraktivní pro konzumenta, ať už je to pták, hlodavec, nebo člověk.
Nový jedinec v podobě semenáčku je automaticky přizpůsobující se danému prostředí, je mnohem častěji prostý chorob, vitální, odolnější. Není to ale pravidlo. Šlechtitelé se, na druhou stranu, snaží vyselektovat ze stovek a tisíců semenáčků takový, který se odolností vymyká všem ostatním.
Neexistuje riziko selhání afinity (srůst a přiléhavost podnože a roubu), ani podnože. Pokud dojde k masivnímu poškození rostliny z jakéhokoliv důvodu, pokud v zemi zůstanou kořeny, strom od kořenů obroste a bude stále stejný.
Nástup do plodnosti netrvá déle, než u hotového, roubovaného stromu! Toto jsem si ověřil nesčetněkrát, zejména, pokud jde o peckoviny. Když vysadíte krásný, hotový, roubovaný stromek, obvykle se první rok ujímá, druhý rok začne pořádně růst a třetí rok by již unesl úrodu, kterou vám ale stejně každý zahradník doporučí protrhat, nebo úplně zlikvidovat hned po odkvětu, protože je stromek stále slabý a další dva roky by z něj nic moc nebylo. Semenáč, pokud není brzděn nevhodnými podmínkami, první rok vyroste nejméně do metrového špičáku, druhý rok má korunku a dva metry a třetí rok je na tom úplně stejně, jako třetí rok vysazený prostokořenný stromek a obvykle ukazuje první květy. Čtvrtý rok semenáč zpravidla nese první úrodu. Rozdíl je u jádrovin, kdy semenáče skutečně vstupují do plodnosti později, přibližně od 6. roku a pokud jsou brzděné, třeba suchem nebo konkurenční vegetací v bezprostřední blízkosti, může se věk prvního plození protáhnout klidně na trojnásobek.
Traduje se také, že stromy, rodící energeticky náročné plody (bohaté na tuky), jako jsou ořešáky, kaštanovníky, lísky, ořechovce, nebo duby a borovice, plodí za (dosaďte si dle libovůle) let. Někdo říká 20, ale setkal jsem se s názorem i o padesáti letech. Toto není věc roků, ale také je to jen a pouze o podmínkách. Pokud semenáč takového stromu nebude trpět nedostatky (hlavně suchem), tak během 3 let může vyrůst do 4 metrů a může 4. rok hned vykvést. Toto je typické pro kaštanovníky ze semen. Jde prostě jen o to, aby měl strom dostatečnou asimilační plochu, aby vyživil své plody. U ořešáků a ořechovců je to typicky kolem 10 let, ale známe šestiletý semenáč ořechu, který plodí a nyní každým rokem očekáváme první kvetení na čtyřmetrovém srdčitém ořechu, který je v roce 2025 4 roky starý. Nejdéle to opravdu trvá dubům a borovicím, kde začínáme ve věku 8 let u nejranějších dubů, většina dubů pak vstupuje do plodnosti od 12. roku a borovice s velkými olejnatými semeny od 15. roku, ty s drobnými semínky klidně o půlku dříve.
Záměna odrůd u výsevu z principu není možná. Toto sice není problém roubovaní jako takového, ale týká se jej to. Sami jsme měli desítky až stovky různých odrůd ovoce, z nichž pětina až čtvrtina (!) byla záměna. Člověk 4 roky piplá kýženou odrůdu a často se stalo, že nešlo jen o jinou odrůdu, ale dokonce i o jiný druh. Například roubovaný žlutý špendlík byl neznámá modrá švestka. To byl také jeden z podstatných impulzů vyzkoušet semenáče. Situace na trhu s odrůdami v tomto je, nebo alespoň před 5-10 lety byla, tristní. Nejčastěji problém vznikal ve školkách, které nakupovaly stromky z Polska.
Jsou semenáče, které nemá smysl pěstovat?
Jediný důvod, který jsem zatím našel, je ten, že některé semenáče vstupují do plodnosti velmi pozdě. Je to ale opravdová výjimka, žádné pravidlo! V našich podmínkách jsou to zejména citrusy, kterým to trvá opravdu 10-30 let, a to už je pořádná doba. Když se ovšem zadaří a semenáče citrusů vykvetou, nikdy si nikdo na kvalitu plodů nestěžoval, takových plodících semenáčů citrusů je v Česku i na Slovensku několik a vždycky jsou proslavené mezi sběrateli.
Ještě by se dalo polemizovat o smysluplnosti výsevů hybridů. I když i zde to smysl má. Ne jen z důvodu, že mnoho avizovaných hybridů ve skutečnosti nejsou hybridy v pravém smyslu slova, ale např. při pokusech s hybridním plodovým myrobalánem, komplexem hybridů, bylo potomstvo nesmírně zajímavé a vyskytly se jedinci s opravdu velkými plody, i ty nejmenší byly o dost větší, než běžný myrobalán, za to někteří byli s červeným až měděným listem, panašovaným listem, nízkého vzrůstu a často měli velmi rozdílné doby zrání. Čili pro experimenty je to asi vůbec to nejzajímavější.
A teď už konkrétní semenáče z praxe
Upozorňuji, že se nejedná o žádné „výběrovky“, o žádnou selekci, prostě hned první nahodilá sazenička z výsevu byla vysazena a pozorována, bez jakéhokoliv přikrášlení či selekce.
Švestka z pecky, Prunus domestica
Prostě vysetá pecka ze švestky, přibližně v roce 2018, konkrétně odrůdy President. Plody jsou ohromné, i o něco větší, než plod, ze které byla pecka vysetá. První kvetení nastalo po 4 letech, leč první plody se vyskytly po 6 letech.
Japonská bluma z pecky, Prunus salicina 1
Semenáč japonské švestky, plod je obchodně nazýván bluma. Zde se (naštěstí) genetika moc neprojevila, protože mateční plod neměl krvavou dužninu a měl poměrně fádní chuť. Výsledkem je fantasticky chutnající bluma s krvavou dužninou, připomínající spíše Pluot. První kvetení nastalo po 4 letech.
Japonská bluma z pecky, Prunus salicina 2
Tento semenáč pochází z plodu odrůdy Angeleno. Výsledek je ohromující, a to hlavně chuťově. Osobně si nevybavuji chuťově plnější blumu, zejména díky vyšší kyselince, která je přítomná v dužnině (nikoliv ve slupce), přičemž plod je zároveň i velmi sladký. První kvetení nastalo po 4 letech.
Modrý špendlík z pecky, Prunus domestica ssp. insititia
Vzhledem k tomu, že modrý špendlík je dnes již celkem vzácný relikt někdejšího ovocnářství, který je vzácně přítomen ve volné přírodě, je jeho množení semeny geneticky málo ovlivněno variabilitou a tedy výsev bývá celkem uniformní, maximálně s drobnými odchylkami. Jinými slovy zde není co pokazit. Tento konkrétní genotyp je „špendlík Jesenický“. Plod velmi sladký, příjemně aromatický, jde velmi dobře od pecky.
Broskvoň „divoká Srbská“ z pecky, Prunus persica
Broskvoň z takřka naturalizované „populace“ s výskytem v Srbsku. Plody sic pozdně zrající, leč výborné. Plodnost nastala po 6 letech, ale z důvodu, že 2 roky před tím plody vždycky omrzly jarním mrazem. Kvetení tedy nastalo po 4 letech.
Hybridní myrobalány z pecky, komplexní hybridy Prunus cerasifera x P. salicina x P. simonii x P. ussuriensis
Fascinující genetická podívaná. Tak by se dalo nazvat čekání na zaplození semenáčků různých odrůd plodových myrobalánů. Kvůli rozmanité genetice rodičovských rostlin je potomstvo rovněž velmi rozmanité. Celkově jsme sledovali 6 semenáčů z různých hybridních myrobalánů, plodnost nastoupila od 3. roku u nejčasnějších po 6 let u nejpozdějšího.
Největší překvapení? Semenáč švestkomeruňky!
Absolutní šok byl pro mě v roce 2025, když zaplodil semenáč Pluotu, švestkomeruňky, kde jsem tedy dopředu nečekal žádný zázrak. Ale opak se stal pravdou. V našem klimatu jsme nikdy neuspěli s dobrou plodností švestkomeruněk, a to jsme jich vyzkoušeli na 40 roubovaných odrůd! Poprvé pořádně zaplodil až semenáč Pluotu. A opět zdůrazňuji, není to žádná selekce, je to vyseté a dopěstované jedno náhodné semínko, jedna pecka! Dokonce už ani nevím, z jaké to bylo odrůdy. První kvetení nastalo po 3 letech, první plození po 4 letech a to rovnou tak, že 20 kilo. Správně bych měl plody protrhat a udělat pořádnější řez, ale semenáče nechávám růst divočeji. I přes to přeplození byly plody velké a chuťově? Celá rodina na ně nemůže zapomenout. Plody kulovité s nepatrnou špičkou, krvavé, sladké, velmi šťavnaté, prostě jako nejlepší Pluoty. Jsou spíše rané, zrají od počátku srpna, ale nesklizené plody se na stromku udržely v dobré kvalitě ještě koncem září. Na žádném z roubovaných stromů jsme nikdy neměli ani polovinu úrody, jako na tomto čtyřletém semenáči.
Prunus „Globus“, jako by matce z oka vypadl
Kamarád Vojta Pospíšil je také semenáčový fanda a jeho zkušenosti jsou totožné. Zde například semenáč slivoně Globus, pravděpodobného hybridu nejasného původu. Plody semenáče jsou totožné, jako nesl roubovaný strom, který se ale, na rozdíl od semenáče, nedožil ani pěti let kvůli chorobám. Naštěstí jsme z něj stihli alespoň vysít tento semenáč a takto vlastně pokračujeme s celou řadou dalších odrůd.
Co jiné peckoviny? Meruňka, nebo třeba třešeň?
Prunus sibirica z pecky z Mongolska? Žádný problém! Plody jsou na svůj druh spíš až podivně velké… A co třešeň z pecky? Z toho bude přece ptačinka, ne?! No, pokud vysejete pecku z velkoplodé třešně, tak nebude. Největší mě známá sbírka plodících semenáčů třešní je stará alej v Průhonickém parku, všechny ty třešně jsou úžasné, byť je každá maličko jiná svým tvarem, barvou a dobou zrání. To by na tom přece mělo být to krásné, ne?
Asijská „Ya hrušeň“, prodávaná jako „Nashi“
Náš první pokus s jádrovinami ze semen započal touto hrušní, správě zvaná hrušeň Bretschneiderova (Pyrus x bretschneideri). Celý popis je zde. Ve zkratce, jde o semenáč z plodu z obchodu. Počátek tohoto semenáče není v našich rukou, ale malý stromek jsme přesadili k nám na zahradu, kde zaplodil obří plody o váze až 650 gramů.
Bobuloviny, neobvyklosti a další
Drobné ovoce funguje ze semen úplně stejně. Spousta netradičního ovoce se ani jinak, než semeny nemnoží, protože jde často o původní, botanické druhy. Zde je jen maličký příklad, ale celkově jsme ze semen vypěstovali více než 400 druhů ovocných rostlin, nejvíce těch méně obvyklých. A ani v jednom případě to nedopadlo špatně.
Závěrem
Ať už se rozhodnete vysadit semenáč nebo roubovanec, buďte si jistí, že oboje má smysl. Dle mého názoru však se semenáči zažijete mnohem více zábavy i emocí. Od vyplivnutí či jiného opatření pecky/osiva po první sklizeň to není tak dlouhá cesta, za to je plná napětí. Stratifikace, klíčení, prvotní vývoj, výsadba semenáčku (provedená nejlépe v 1., max. 2. roce života) na finální stanoviště a potom první kvetení a plození, kdy se rostlina konečně projeví, jsou fascinující jevy, o které u roubovaného stromu přijdete. Pěstujme stromy ze semen. Je to často zdarma, je to zábava a vypěstováním semenáčku se i začátečník naučí všechny dovednosti, potřebné k pěstitelskému řemeslu a vždycky tím vznikne něco úplně nového, nezřídka i jedinec, hodný zachování následným roubováním, čímž se nám pomyslný kruh hezky uzavírá.
Autor: Radim Kolečkář