Ensete ventricosum "Maurelii"

Tato varieta rodu Ensete je velmi zajímavá, zvlášť pro svojí červenou barvu. Další zvláštností je, že se nedá množit generativně - semeny, ale jen vegetativně odnožemi. Nejsou to ovšem typické odnože, které se oběvují od kořenů.

 Aby Ensete ventricosum "Maurelii" odnožil, musí se k tomu donutit. Je na to jednoduchý trik. Není zaručeno, že se to vždy povede, ale většina zdrojů mluví vždy o úspěchu při tomto zákroku. Zhruba od jednoho roku stáří rostliny, když už je rostlina trochu silnější ( průměr kmene do 20cm), je už ideální na tuto množící metodu. Těsně u země se rotlina uřízne rovným řezem, nožem se na zbytku "pařezu" vyříznou asi 5 cm hluboké čáry navzájem se křížící, jakoby do písmene "x".

Ilustrace prvního řezu:

Výsledek je, že vzniknou dva trojůhelníčky jako špičkami k sobě, ty se opět zářezem vyjmou. Výsledný pařez s tímto zákrokem, se jen posype rozdrceným dřeveným uhlým.

Po pár dnech se začne rána zacelovat a jakoby se na ní oběví boule, ze kterých postupem času vyrostou rostlinky. Můžou jich být desítky, ale i stovky, záleží na stáří rostliny.

Když rostliny vyrostou a mají několik listů, můžou se už oddělit. Pro oddělení odnoží se rostlina musí vykopat, aby bylo vidět na kořeny, po té se postupným rozřezáváním oddělí rostlinky, tak aby měla jedna rostlina pokud možno co nejvíce kořenů.

Jinak pěstování Ensete ventricosum "Maurelii" je naprosto stejné jako u Ensete ventricosum, je to totiž stejný druh, jen její červená varieta. Oba dva zmíněné druhy se dají sehnat občas v obchodních řetezcech, ve specializovaných prodejnách, ale pořizovací cena této červené variety je vyšší. Ovšem i zahraniční trh je nabízí určitě, dokonce i za příznivé ceny.

 

Pěstování:

Rostlina má raději klima mírné, to znamená větší teplotní rozdíl mezi dnem a nocí. Nevadí jí denní teploty do 30°C a noční kolem 10°C, na ně je totiž z domoviny zvyklá. Přes sezónu je klíč k rychlému růstu velmi bohatá zálivka. Když si na rostlinu vzpomeneme každý den, konví vody, rostlina bude růst téměř před očima. Avšak s bohatou zálivkou končíme s chladnějším počasím, při teplotách do 18°C, už tolik vody banán nepotřebuje. 

Substrát volíme při pěstování vzdušnější a humóznější. Je totiž lepší když voda kolem kořenů postupně proteče, než když se tam zdržuje. Díky častému zalévání taky můžeme banánovník častěji hnojit, volíme však hnojiva, bez obsahu draslíku.

Rostliny se přenášejí ven, když už venku nehrozí mrazy, banánům ensete může uškodit teplota 0°C, takže rostlinu zbytečně nevysazujeme ven příliš brzo. A bánán na podzim sklízíme klidně po prvních mrazíkách (komu nezáleží přes zimu na vzhledu), listy omrznou a zvadnou a pokud už banán nechceme nechávat venku, ořežeme všechny listy, až téměř u kmene. Pak stačí banán přenést nebo vykopat a umístit na zimoviště.

Zimoviště by mělo být světlé (není podmínkou) a s teplotou od 13 do 16°C. Banán při této teplotě bude "spát", ze začátku může ještě pár týdnů růst, ale pokud ho nebudeme zalívat, růst přestane a postupně se uloží ke spánku.

 

Rostliny Enste, po přemrznutí slabým mrazem. Na podzim, nic neobvyklého a pokud teplota neklesne pod -5°C, tak vůbec nevadí. Ale teplota nesmí být celý den kolem nuly!

 

Vykopaná rostlina, připravená na zimování:


DomůDomů