Fíkovník smokvoň (Ficus carica)                                    

Fíkovník smokvoň (Ficus carica) patří do čeledi morušovité (Moraceae). Rod Ficus zahrnuje zhruba 700 až 1000 druhů, rostoucích převážně v tropech a subtropech. 

Je to rychlerostoucí, opadavý keř nebo strom, dorůstající výšky 3 až 5, někdy i 10 m. Listy má dlanité, nepravidelně laločnaté, se 3 až 5 laloky, ve tvaru se často lišící podle kultivaru. Květy drobné, ve velkém množství nahloučeny uvnitř plodenství (tzv. sykonium)

Rostliny jsou dvoudomé, na samčích keřích rostou pouze nejedlé kaprifíky (kozí fíky). Dovnitř malých fíků na samičích rostlinách přenáší pyl vosička stehnatka. Keř kaprifíků stačí na opylení 20 až 25 samičích fíkovníků. Vše je dále komplikováno v subtropech až třemi sklizněmi fíků do roka, vývojem vajíček stehnatek a jejich přezimováním uvnitř kaprifíků. Plody samičích rostlin se objevují 2x do roka po jednom nebo i více v paždí listů, někdy mohou vyrůst i z několik let spících pupenů na kmeni a starých větví. Plody dorůstají velikosti 1 až 9 cm, dle odrůdy.

 

V závislosti k opylení a tvorbě plodenství se fíkovníky rozdělují do 3 skupin:

1. Adriatická skupina - plodenství se vyvíjí i bez opylení a netvoří nažky.

2. Smyrenská skupina - plodenství se tvoří jen po opylení stehnatkou a má nažky.

3. Skupina San Pedro - plodenství jarní úrody se tvoří partenokarpicky (bez oplodnění), pro druhou úrodu je třeba opylení.

 

V našich podmínkách tato vosička, stehnatka (Blastophaga), nežije. K docílení sklizně je proto potřeba, pěstovat fíkovníky adriatické skupiny, jejíž květy nepotřebují opylení k vytvoření a dozrání plodu.

 

Pochází z Přední Asie, dnes se pěstuje od západního Středozemí až po severovýchodní Indii a Čínu a také v Austrálii. Patří k nejstarším kulturním rostlinám, zprávy o jeho pěstování pochází z doby více než 3000 let před n.l.

 

Pěstování

Při pěstování fíkovníku v nádobě volíme dostatečně velkou nádobu, přesazujeme pokudmožno každý rok. Pokud je rostlina i nádoba příliš veliká, tak už pouze každoročně měníme svrchní vrstvu substrátu za nový. Fíkovník v nádobě má přes horké letní dny tendenci vysychat, přičemž může dojít k opadu plodů, proto jej často a vydatně zaléváme. Zeminu volíme těžší, ale propustnou. V nádobě můžeme fíkovník asi jednou za 3 týdny přihnojit tekutými hnojivy, ale musíme dávat pozor, abychom jej nepřehnojili dusíkem, to by způsobilo přílišný růst na úkor plození. Fíkovník v nádobě necháváme venku do teplot cca -5°C, pokud teploty klesají pod tuto hranici, přeneseme fíkovník do bezmrazého prostředí, kde nemusí být ani světlo, protože na podzim fíkovník opadá. Teplota by se zde měla pohybovat mezi 0 až 10°C a zálivka jen velmi mírná, substrát před další zálivkou vždy necháme vyschnout. Na jaře, po posledních mrazících fíkovníky vyneseme na venkovní stanoviště.

Pokud chceme pěstovat fíkovník celý rok na zahradě, měli bychom si vybrat vhodné stanoviště, nejlépe u jižní zdi, chráněné před větrem a na přímém slunci. Půda by měla být středně těžká, dobře propustná. Zálivka je vhodná za horkých letních dnů, ale nemusí být tak častá, jako u pěstování v nádobě. V období dešťů zálivku samozřejmě omezíme. Hnojíme jen hnojivy s nízkým obsahem dusíku, který by sice podpořil růst, ale o to nižší by byla plodnost a letorosty by nemusely dostatečně vyzrát. Plody v našich podmínkách dozrávají v letních až podzimních měsících. Před většími mrazy (pod -10°C) můžeme rostlinu zazimovat ruznými způsoby, například můžeme letorosty opatrně ohnout k zemi a zasypat alespoň 30cm vrstvou izolačního prodyšného materiálu (půda, listí, sláma, mulč. kůra.). Asi v dubnu, podle počasí, fíkovníky odkryjeme.

 

Množení

Fíkovníky se množí poměrně snadno vegetativně, neboť dobře zakořeňují.

Řízky můžeme odebírat v létě a v zimě. Měly by mít 7 až 15 cm a spodní část řízku by měla obsahovat loňské dřevo. Letní řízky dáme jednoduše zakořenit přímo do vody, přičemž vodu je nutné denně vyměnit, protože řízky vypouštějí bílé mléko, latex, který by ve vodě zahníval a bránil zakořenění řízku. Letní řízky také můžeme zasadit do substrátu, kde udržujeme stálou vlhkost substrátu a listy při tomto postupu zkrátíme na 1/2, aby se zabránilo nadměrnému vypařování vody z řízku. Letní řízky zakoření za několik týdnů.

U zimních řízků provádíme stratifikaci, ale před ní řízky namočíme do fungicidního roztoku, po té řízky obalíme do vlhkého papíru a uzavřeme v uzavíratelných sáčcích (zip-lock). Stratifikujeme zhruba 1 až 3 měsíce v chladničce při teplotě 1 až 4°C, řízky hlídáme, aby se na nich neobjevila plíseň. Pokud se tak stane, plíseň okamžitě odstraníme a opět ošetříme fungicidem. Řízky by také neměly projít mrazem. Po tomto postupu můžeme řízky sázet. Vybereme vhodné nádoby, dobré jsou průhledné, kde vidíme, jak řízky zakořeňují. Vhodný substrát se skládá z perlitu a rašeliny, 1:1, nebo můžeme řízky zasadit přímo do perlitu. Substrátem naplníme nádobu a zasadíme řízek 1/2 až 3/4 hluboko. Substrát je třeba udržovat vlhký, ale ne promočený. Nádoby s řízky umístíme na světlé, ale ne slunečné místo s teplotou kolem 22°C. Řízky poměrně brzy zakoření, v závislosti na odrůdě. Až řízek vytvoří dostatečný kořenový systém, můžeme přesazovat do normálního pěstebního substrátu.

 

Fíkovník odrůdy Brown Turkey v Ochozi u Brna:

 

 

 

 

Fíkovník neznámé odrůdy pěstovaný v Brně:


DomůDomů